Lidstvo! Země zvoní na zvonek, který neslyšíme!

Podle § 248 trestního zákona je zpronevěra trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu. Jak ale postupovat, jedná-li se o šesti miliardový šestiset sedmdesátý miliontý pětistý osmdesátý tisící dav lidí?

V tomto článku bych se chtěl věnovat otázce, zdali bychom opravdu měli věřit tomu, co si myslí většina lidí anebo nastavit nový systém hodnot pomocí alternativ reálných technologií (ART). Snažím se pouze o zobecnění faktu, že obyvatelé Země sráží svou planetu na kolena a neustále na ní působí škodu. Otázka zní, jak bychom se chovali k Zemi za předpokladu, kdyby jsme všichni věděli, že nám nepatří?

Z politického a tedy i z vojenského hlediska se můžeme domnívat a je tedy výhodné, že když nikde nikoho nevidíme, planeta Země je naše. Tato masová hysterie podmíněná davovou psychózou je opravdu zajímavý úkaz a bohužel svědčí o naší povaze, která momentálně není nastavena zrovna směrem k přežití.

Co navrhuji je prosté. Poděkovat naší planetě, že přetrpěla naše dětské a pubertální roky, ve kterých jsme způsobili hodně neplechy (například druhy zvířat a rostlin vymírají tisíckrát rychleji než v minulosti), a vyletět konečně z hnízda. Naučit se žít ve vesmíru je podle Stephena Hawkinga a dalších to, co lidstvo zachrání a to, co lidé potřebují.

Nejdříve se ale budeme muset naučit žít na takové úrovni, abychom tzv. otáčeli veškeré suroviny stále dokola bez žádných vedlejších negativních účinků, jinak by se mohlo stát, že to co jsme udělali tady, uděláme taky ve vesmíru. A to by se opravdu nemuselo hodit, obzvlášť ve zdaňovacím období.