Je konec světa sexy? Evoluce ano

Proč je potřeba, abychom měli respekt z termínu "konec světa"? Pro nalezení odpovědi na tuto otázku musíme znát fakt, že jí rozhodně nenajdeme v krabici se štítkem "to co nás zajímá na prvním místě". Toto téma totiž není spojeno s ničím, co v nás vyvolává pocit štěstí anebo sexuálního vzrušení. Zájem o témata, která obsahují nepříjemné informace ovšem naroste, když je spojíme s něčím přijemným.

Nejprve si ujasněme, proč bychom se o konec světa měli vůbec zajímat. Rád bych tento pojem uvedl do správného světla (záření). Termín "konec světa" nevnímám jako klišovitou představu amerických režisérů o tom, jak by zemi smetl meteorit či nálet mimozemských mužíčků, perfektně odolných proti lidským zbraním, ale jako téma, které zastřešuje celou řadu podtémat, zvyšující teoretickou odolnost planety vůči všem přírodním a lidským vlivům.

Čím více lidí začne nad koncem světa přemýšlet, tím více nápadů na jeho prevenci dostaneme

Jak toho dosáhnout napadlo akad. sochaře Jana Bernata už v roce 1962; Spojit nepřijemné věci s přijemnými tak, abysme se o ně začali zajímat.

Lidská mysl je vrozeně naprogramována na vyhledávání "konzum libostí" (ne nelibostí). Spouštěčem jsou silně emotivně podbarvené libé zážitky. Problém je v tom, že lidská mysl má poté tendenci preferovat libé zážitky před hrozbami (stav dětské mysli). Ideálem je stav dospělé mysli, kdy je člověk schopen hodnotit libé i nelibé zážitky objektivně správně ve vztahu k řešení anebo k eliminaci jakýchkoliv hrozeb. Je potřeba tuto vrozenou tendenci ke slasti OBALAMUTIT absolutně konfliktní informací (tzn. informaceí , která současně přitahuje i odpuzuje - např. porno, wc či bulvár), dodává jan Bernat.

V případě, že opravdu chceme tvrdit, že se od zvířat zásadně lišíme, měli bychom se zamyslet nad následujícim experimentem, který provedli vědci z americké university Chicago v šedesátých letech minulého století:

Kočka, delfín, makak, pes, králík, krysa a myš byli připojeni k zařízení, které bylo propojeno s jejich mozkem (konkrétně s centrem pro vnímání libosti v bazální ganglii). Zvíře mělo před sebou drát, který při každém doteku aktivoval proces, vpouštějící do zvířecí bazální mozkové struktury elektrický signál. Ten vyvolával v dotyčném zvířeti pocit libosti. V průběhu experimentu měla všechna zvířata ve svých klecích a bazéně potravu. Časem začalo ale každé z pokusných zvířat dávat přednost rozkoši, kterou vyvolával dotyk s libost vodícím drátem až do takové míry, že přestala jíst úplně. Nekonečná slast, která zapudila pocit hladu, stála všechna zvířata život.

Věděli jste, že ...

V programování a robotice se termín evoluce používá pro optimalizační metodu (obvykle řazenou do umělé inteligence) připomínající biologickou evoluci: vymyslí se ohodnocovací (fitness) funkce, kterou se ohodnotí chování populace robotů (skutečných nebo častěji emulovaných software) a vytvoří se nová populace náhodnou modifikací těch nejúspěšnějších. V umělé evoluci může vývoj postupovat i rychlostí několika generací za minutu, ale řídí se stejnými zákonitostmi jako biologická evoluce. Biologická evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu vznikl z neživé hmoty pozemský život a dále se rozvíjí a diverzifikuje.

První ucelenou evoluční teorii vytvořil Jean Baptiste Lamarck, ale dnešní vědci vycházejí z teorie, kterou později předložil Charles Darwin, který spojil myšlenku postupné evoluce druhu s přírozeným výběrem, jakožto příčinou a hybnou silou evoluce. Kromě evoluce biologické se uplatňuje i evoluce kulturní.

Evolucí živočišných druhů je tak chápán postupný vývoj života od prvního výskytu na Zemi k mnoha různým formám života, které se nadále vyvíjejí způsoby, které paleontologie a moderní biologické a biochemické vědy popisují a nezávisle potvrzují s narůstající přesností. Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organismů včetně lidí tak dokladují jejich společný prvotní původ.

Za důkaz evoluce může sloužit například rychlá adaptivní změna zbarvení drsnokřídlovce březového nebo třeba dobře zmapovaná evoluce koně, kdy jsou známy jednotlivé „články“ evoluce včetně postupných změn anatomie.

Podmínkou evoluce je stres

Sice jsme za ty miliony let schopni hodnotit důsledek našich činností mnohem efektivněji než ostatní zvířata, ale stále se nejedná a pokrok, který by nám zajistil klidné spaní v souvislosti s hrozbami, které si na sebe jako lidstvo přivoláváme svým libost chtivým jednáním.

Jak říká Darwin, k evoluci je potřeba stres. Opice, která měla všechny ovocné stromy po ruce, neměla potřebu se vyvíjet, za to opice, která se dostala do nepříznivé oblasti (např. vinou přírodních aktivit), byla nucena se zamyslet nad svými možnostmi, a vynalézt např. oheň.

Žijeme v "požitkářské" době (viz článek Ernesta Kolowrata, Proč dochází k zániku civilizací), je tedy potřeba se pohnout a začít myslet na stresové situace tak, aby se lidstvo opět poohlédlo za slovem "evoluce".

Lidé domestikují sami sebe, jdou tak proti evoluci

V dalším Darwinově díle se můžeme dočíst, jaký má na zvířata negativní a zcela zásadní vliv domestikace. Definujme:

Domestikace (též zdomácnění, ochočení) je postupné cílevědomé přetváření divoce žijících druhů organismů (živočichů, ale i rostlin, bakterií, ...) v druhy vhodné k chovu. Za domestikovaný organismus je považován takový druh nebo poddruh, který lze bez velkých rizik chovat v zajetí, respektive (v užším slova smyslu) (pod)druh, který již žije pouze v zajetí (buď proto, že v divoké přírodě nedokáže přežít, nebo proto, že jej člověk vyhubil).

Podle mně je chyba, že vnímáme Domestikaci jako proces, který v podstatě kopíruje přirozený výběr. Myslím, že to je zásadní omyl, jelikož k naplnění této pravdy by musel být člověk schopen absolutně definovat, co to vlastně ten "přirozený" výběr je. Jestli totiž bereme přirozený výběr jako situaci, kdy se druh či (pod)druh dostane do zajetí svou či naši vinou, musíme nejprve přírodě "vyvlastnit" její právo na evoluci a říci, jak se jaké druhy budou vyvíjet a proč. To nám podle mě vůbec nepřísluší, protože s onou přírodou ještě nedokážeme žív v naprosté harmonii. Jediné co je člověk momentálně na sto procent schopný chápat v souvislosti s přirozeností, je zatím snad pouze jeho přirození...

Vliv domestikace se ovšem netýká pouze zvířat, ale i lidí. Všichni totiž žijeme podle představ, které do nás vštěpovalo okolí při výchově a které vidíme kolem sebe během našeho života. Tím se učíme a snažíme se v tom být co nejlepší, aby jsme se měli dobře. Co když ale, je naše výchova nasměrovaná špatně, vlivem velice špatných zvyků společnosti zajímající se hlavně o své hlavní potřeby?

Internet jako naděje lidstva

Život je někdy v zásadních věcech o rychlosti. Rozhodují vteřiny či dokonce setiny života. Lidstvo se až do teď nikdy ve své historii nedostalo do bodu, kdy by za jednu hodinu dokázalo okamžitě zničit celou planetu (vzhledem k počtu nukleárních zbraní). Stejně rychlý postup v opačném směru asi možný není, za to je však důležité, aby se každá dobrá myšlenka dostala efektivně mezi lidi. Internet nabízí tuto možnost a značně urychluje celý tento proces.

Máme Wikipedii, do které může každý napsat co chce a která časem filtruje pouze ty nejobjektivnější informace. máme Google, který nám umožňuje jakékoliv informace vyhledat ve velice krátkém momentu. Máme Facebook, díky kterému si můžeme všichni pohovořit o velice důležité částí našeho života, o svých pocitech . A směle mohu říci, že máme Ekoporno, které nám časem umožní dívat se na nepříjemné věci tak, aby nám to nevadilo a mohli jsme tak rychleji jít vstříc evoluci.

Zdroje: Život, adaptace a stres (Josef Charvát 1969), Proměnlivost rostlin a živočichů vlivem domestikace (Charles Darwin 1868), O původu druhů prostřednictvím přirozeného výběru (Charles Darwin, 1859)