Dost bylo všech sprostých spratků (smradů)

Už se vám někdy stalo, že jste měli tu čest setkat se s "vysoce inteligentní" bytostí, shruba metr vysokou a s nabitým slovníkem vulgarismu v ústech? Můžu říci, že pohled na pofidérní poskakující bytůstku reagující na jakýkoliv pohled kolemjdoucích je vzkutku děsivý a bohužel nikoliv ojedinělý. Řeč je o stále větším počtu vulgárnějších a drzejších dětech.

Otázka jak zařídit, aby lidstvo začalo něco dělat se svojí reputací ve vztahu k životnímu prostředí a k vesmíru vskutku souvisí se stavem dnešní mládeže, který se bohužel rok od roku stává více a více předmětem soudních procesů. Jak zařídit, aby mládež, budoucnost světa, byla pod kontrolou a přispívala tak zásadním dílem k všenápravě věcí lidských a nelidských?

Věděli jste, že ...

Kriminalita mladistvých (též juvenilní delikvence) se týká věkové kategorie 15–18 let. V tomto období dospívání, které je považováno za kritické, se formují hlavní rysy osobnosti. Vliv vrstevníků je velmi silný, vytváří se party. Vytrhnout mladého člověka z takové party je často velmi nesnadné až nemožné.

Samozřejmě je potřeba se zaměřit na výchovu, která v našich luzích a hájích bohužel značně zaostává pod průměrem západních zemí EU. Vzhledem k platům našich učitelů to samozřejmě není až takové překvapení, ale já osobně si myslím, že chyba nepramení odtamtuď, nýbrž přímo z ministerstva školství. Otázka zní, kolik by stálo vytvořit speciální komisi sledující po půl roku učitele a jejich aktivity s dětmi, zda-li opravdu dostatečně probírají vše, co by měli z oblasti kriminality a občanské výchovy.

Mohou za to počítačové hry?

Můžeme mít pocit, že dětští psychologové a milovníci počítačových her budou v tomto v naprostém názorovém rozporu. Nikdo však neříká kategoricky ano nebo ne. Obě strany se shodují na tom, že zásadně záleží na dobrém výběru hry a pozornosti rodičů k tomu, jak se jejich děti baví. Já osobně nejsem pro zákaz počítačových her, a dokonce si myslim, že některé hry mohou nenásilnou formou dokonce pomoci dětem naučit se kromě cizího jazyka, ovládání počítače také občansky korektně smýšlet. Jsou ale bohužel i hry, které sice také rozšiřují dětské obzory, ale bohužel naprosto nežádoucím směrem. Tyto hry bych nějakým způsobem rád chtěl vyloučit z dětské pozornosti, dokud nebudou na takové úrovni, aby správně pochopily, že to není realita a že není možné podobné vzorce chování aplikovat i v reálném životě. Myslím si, že pouze zákaz zobrazování násilí ve hrách by ale asi žádný zásadní obrat nepřinesl. Mám pocit, že jediné řešení, jak snížit riziko dětského násilí, je zásadní pozornost a dobrý příklad v rodičích.

Podle obecných zkušeností se děti v podstatě automaticky začlení do jedné ze tří skupin:

1. Existují jedinci, kteří si nenechají poradit nikdy a od nikoho, ať to stojí, co to stojí. Takoví lidé se prakticky pouze dozvědí, jak bude jejich vlastním přičiněním zkomplikovaný život probíhat dále, pokud se díky nějakému náhlému hnutí mysli nezmění k lepšímu. Alespoň však nemohou v budoucnu nikomu vyčítat, že o ničem nevěděli, že je nikdo nepoučil a oni si díky tomu zkazili život.
2. Tvárnější skupina mládežníků (takzvaní váhavci, neboť váhají mezi "dobrem a zlem"), kterým se líbí "FREE život" bez omezení a zábran, avšak zároveň cítí, že takové jednání nemůže ve společnosti dlouho obstát, je těmito přednáškami mnohdy přivedena k přehodnocení životních názorů. Výsledkem bývá, že si žáci přece jen vyberou schůdnější (a společností žádanou) životní cestičku. Byť tak někdy učiní jen na základě strachu z represí.
3. Poslední skupina, kterou přednášky mohou oslovit, je tvořena dětmi relativně dobrými a slušnými, pro něž je obsah lekcí posilou. Přesvědčí je, že se vyplatí vytrvat na cestě "dobra". A to vůbec není špatný výsledek. A navíc jim přednášky mohou pomoci naučit se bránit se proti zlu a předcházet mu.

Na zkušenějších dospělých lidech, kteří znají nejenom začátky, ale i konce lidských příběhů je, aby žákům v hodinách a nebo doma neustále připomínali a vysvětlovali, co mohou a co ne, i to, jak lze dopadnout, jestliže se nebudou chovat odpovědně a nebudou se chtít řídit pravidly platícími ve společnosti.