Rozdejme zbraně dětem, vyhrají nám válku. Ale kterou?

Zamysleme se nad faktem, že si svět za posledních pár tisíciletí celkem zvykl investovat největší podíl ze svých daňových (a tedy námi placených) výdělků do toho, aby se obrnil sám před sebou. Ano vážení přátelé. Vyhazujeme bilióny dolarů ročně jen tak, z okna. Stále totiž žijeme ve stínu našich předků, kteří se báli toho, co je jiné, cizí, a co představuje potenciální hrozbu. Je toto ale stále aktuální? Anebo se jedná o zvyk, investovat do zbraní a pak se těmto investicím pokusit dát hlubší význam například v něčem jako je "válka s terorismem"? Není jiné cesty než se bát druhých zemí, aby nám nezničili naše krásné, nové a samozřejmě se slevou pořízené boty?

Alegoricky se vás teď pokusím nasměrovat směrem k zelenému údolí plného jablek a třešní, čerstvě dovezených od našich evropských přátel, kteří své produkty sice prodávají o 200 procent dráž než naši afričtí kontinentální sousedé, ale za to máme dobrý pocit, že můžeme s úsměvem a dobrým pocitem na duši, podpořit naší milovanou trefně investující evropskou vojenskou politiku.

Pepíček se bojí starší Mařenky, protože na něj dělá ošklivé obličeje

Podle mne, chceme-li nalézt klíč ke světovému (a tedy k našemu) štěstí, mohli bychom to tedy zkusit bez těch neustálých dohadů o tom, kdo je tady na tomto ultra pidi vesmírném prostoru, ultra pidi král. Začněme se raději bavit o důležitých věcech, jako jsou nemoci, přežití lidské rasy ve vesmíru a opečovávání naší planety, která by si už od nás zasloužila trochu té něhy.

Se zeměmi, které do morku kostí podporují irelevantní a iracionální náboženské principy, bych jednoduše přerušil styky. Opravdu by bylo dobré, začít fungovat na základě jiných zdrojů, než pocházejí z těchto zemí a osamostatnit se. Je sice hezké dělat každé dva roky osvobozující impakt se šlechetným cílem, osvobodit tamní lid od krutovlády, ale ve svém důsledku jde pak pouze o to, ovládnout jejich strategické ropné úložiště, postavit ropovod, apod.

Ve stínu mé nihilistické povahy si kladu otázku, jak zajistit, aby jsme se konečně jako společnost začali zajímat o Alternativy Reálných Technologií (ART) a ztratili tak chuť dodržovat stále ty samé zvyky (v tomto případě asi chyby).

Začíná to výchovou

Možná se najdou lidé, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale já si za tím přesto stojím. Na naše (vaše) děti denně útočí tisíce jednoduchých odpovědí, které dohromady vytvářejí iluzi, jak takový svět asi vypadá. Hračky, počítačové hry, výlohy, televize, filmy a samozřejmě také podrážděné chování jedinců v jejich okolí více než naznačují, že by bylo úplně nejlepší si pořídit AK47 se sklopnou pažbou, nočním viděním a k tomu rovnou pár ručních granátů, aby se neřeklo.

Dětská houbovitá povaha je od své přirozenosti přímo stvořená k tomu, aby replikovala vše co vidí. I když si myslíme, že z těch rvaček, hádek mezi sebou a hraní si na vojáčky vyrostou, jejich kořeny budou v budoucnu jako dospělí hledat, a proto je dosti možné, že důvodem vystrašeného počínání světa, je jakýsi sklon přisuzovat důležitost něčemu, co se v našem životě objevilo před dlouhou dobou.

Jestli to tak je, měli bychom veškeré naše úsilí směřovat ke správné, racionální a relevantní výchově. Je nejvyšší čas volat o pomoc a začít aplikovat tzv. Systémy Optimálních Strategií (SOS), které by nás dovedly k optimálnímu stavu mysli našich budoucích prezidentů, premiérů a politiků, kteří si teď s velkou pravděpodobností někde ve školce hrají s hračkami ve tvaru zbraní a uvědomují si, jaká je to vlastně zábava.